Lasagnová polévka s trochou deště

Kdybychom vás na první epizodu naší tour v roce 2014 lákali obdobně jako slavný Top Gear, začal bych slovy: „ Dnes … Dejv pohnojí strom, Lukáš dostane dárek a já si dám italskou polévku“. K tomu by se zobrazilo pár obyčejných záběrů, vy byste se pousmáli a pak očekávali hodinu zajímavé akce , kde se objeví i tyto nic neříkající momenty. No, asi vás zklamu. I kdybychom použili v pozadí hudbu z Rockyho, tak z čekání před Lidlem, až zeslábne déšť, žádnou akci neuděláme.

První den jsme se jen vlastně přesunuli do Plzně na vlak, dojeli jím až do Budějovic, kde měla začít naše slavná cesta. Jelikož jsme i díky výluce na trati dorazili později odpoledne, jako první jsme se utábořili v italské restauraci. Tam jsem si mohl dát pizzu, jako každý normální člověk. Je to výborné jídlo, skvělé pro cestovatele. Pizza quattro stagioni nebo quattro formaggi se totiž ve všech zemích řekne stejně a tak se čekání na objednaný pokrm jen tak nezvrhne v dobrodružství s nejasným koncem. Já se však v mé rodné zemi nechal uchlácholit falešným pocitem bezpečí a objednal jsem si lasagne. Kuchař tedy oprášil starý recept a dal se do práce. Výsledkem byla tekutá hmota polívkového typu za cenu běžného, hutného pokrmu. No prostě nedivte se, že jsme se i přes hrozbu blížící se bouře raději usedli na kola a vyjeli. Vyjeli … to je silné slovo. Ono ani v ČR, kde ještě fungují mapy v mobilu nebyla sranda dostat se ven z města (náš oblíbený problém). Chvilku jsme bloudili a pak se utábořili u Lidlu, kde nás chytil první déšť. Zde jsme přečkali to nejhorší a konečně vyrazili. Na benzině jsme ještě koupili našemu novému kolegovi – Lukášovi krásný dárek v podobě nálepky se „Z“ jakožto začátečník.

Netrvalo dlouho a déšť si nás znovu našel. Tentokrát na cyklostezce, daleko od tepla a pohodlí Lidlu. Zmáčel nás opravdu precizně, ale protože ten pán nahoře na obláčku tušil, že na nás nemůže být až příliš krutý hned na začátku, jinak bychom se mu na to vybodli a přišel by o spousty pozdějšího smáčení, tak nám seslal doslova dar z nebes. Hospodu uprostřed ničeho. Zaparkovali jsme pod slunečník, objednali pivo, klobásky a čekali, až se to umoudří.

Znovu jsme vyrazili až v podvečer. Dorazili do Českého Krumlova, tam si užili lehkou dávku romantiky v podobě zapadajícího slunce a pár kilometrů za Krumlovem jsme už pomalu začali hledat místo na spaní. Celkem nasraní, jelikož z plánovaných 80-100 km bylo 46 km, den za námi, nehnuli jsme se ani o píď. Náladu nám však zlepšila možnost využít po setmění všech hi-tech vymožeností, které nám loni chyběli jako např. nepromokavý stan, dlouhé kalhoty nebo třeba čelovky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *