Zelená, servis a nic netušící Dejv

Abych co nejlépe vystihl atmosféru 1. dne naší výpravy, odvyprávím vám příběh po částech a z pohledu každého z nás.

8:00
Já: Probouzím se na gauči, kolem mě už pobíhá a kecá několik slečen. Na to, jak mi bylo včera zle se cítím docela dobře. Projdu se ven ke krbu a pozoruji následky včerejší akce. Ještě se zajdu převléci. Cestou zpátky koukám na oblohu a šup! Už se koupu v bazénu. Počasí nám sice přeje, ale stejně tak i ta dobrá duše, co mě tam hodila.
Dejv: Už je na cestě vlakem z Mariánských Lázní do Chlumčan. Vše připraveno, zabaleno, spokojeně se kouká s okénka a těší se, až za pár hodin vyrazíme.
Rob: „Zzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz zzzzzzzzz zzzzzzzzzzzzzz!“

10:00
Já: Nervózně pochoduji kolem Robova kola, které má již 24h stejnou pozici. Uprostřed dílny, řidítka dole, kola nahoře. V tom mi volá Dejv.
Dejv: Vystupuje z vlaku, ale nápis „Chlumčany“ nikde. Vůbec netuší, kde je.
Rob: „Zzzzzzzzzzz zzzzzzzzz zzzzzzzz!“

11:00
Já: Dojel jsem pro Dejva do Dobřan a přijíždíme zpět k Robovi. Snažím se Dejvovi vysvětlit, že si z něj nedělám srandu, že Rob opravdu spí a na tom rozebraném kole se za hodinu chystá vyjet. Moje víra je stále ještě silná a neohrozitelná.
Dejv: Nevěřícně kouká.
Rob: „Zzzzzzzzz zzzzzzz zzzzzzzz“

12:00
Já: 12:00, plánovaný odjezd, jdu překontrolovat připravenost celého týmu. Fakta však zase jednou porazili víru.
Dejv: Už začíná chápat, co se tu dělo a děje.
Rob: „Zzzzzzz zzzzz zzzzzz“

12:01 a dále
Při fotografování všech členů výpravy v době odjezdu se mi podařilo Roba vzbudit. Jeho první slova a kroky totálně rozdupali jakoukoliv myšlenku na dnešní odjezd.
Po chvilce se mu podařilo dostat se z postele, skočil si do bazénu a k velkému překvapení nás všech se celý vysmátý chopil zelené a pokračoval v pití.
Nemusím snad ani připomínat, že jeho kolo bylo stále nepojízdné a neměl zabalenou ani ponožku. Bazén, lehátko, sluníčko, poker, zelená a skvělá česnečka. Na servis kola zkrátka pan Zápotocký neměl čas. Ve svém nabitém programu si byl schopný udělat místo až pozdě večer. Vysmátý, jak lečo se kochal pohledem na mojí utrápenou tvář na kterou přibylo ještě pár dalších vrásek, když nastaly problémy s duší a seřízením brzd. Nakonec jsme vše jakž takž dotáhli do konce a ubezpečeni, že si Rob věci dobalí přes noc, uleháme naposledy na pohodlný gauč v teple, pod střechou a bez komárů. Spokojeně usínáme.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *