Déšť, zima a fernet

Příběh dne nultého je třeba znát pro pochopení následujících událostí. Celý den prší, zima, počasí je hrozné a na zítřek hlásí to samé. Já s Dejvem jsme na výpravu již z 99% připraveni. Mě chybí namontovat tachometr a Dejvovi ještě mamka peče perníčky. Po dlouhém tréninku a týdenní regeneraci jsme i dobře fyzicky připraveni. Rob nemá natrénováno, nemá sbaleno a jeho kolo leží nepojízdné v dílně. Jeho jedinou zbraní je v současné době počasí a fernet. Dva způsoby, jak si udržet naději a oddálit odjezd o den. Hned, jak dorazím k němu do Chlumčan na naší startovní pozici mi oznámí, že se jede až pozítří. Dneska budu prý povinně pít, jelikož nestíhá dát kolo dohromady a zítra stejně bude hnusně. Se mnou to však nehne. Jsem skálopevně přesvědčen, že zítra vyrazíme. A tak mi začne pomalu nalévat a neustále se mě snaží přesvědčit, že to kolo dohromady nedá a zítra nikam nepojedeme. Sice mě to štve, ale začínám tušit, že s tím nic neudělám a pití se přestávám bránit. Mezi řečí se uděláme gentlemanskou dohodu, že Dejvovi ani slovo. Jen ať zítra přijede za námi. Rob si šel dnes za svým cílem velice tvrdě a nakonec dosáhl toho, co potřeboval. Po kombinaci piva s fernetem mi je velmi zle, usínám a ani trochu to nevypadá, že bych byl další den schopen odjezdu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *